Jak jsme se dostali k výrobě a prodeji Echt kvásku? Za všechno může naše pec. Léta stála a nikdo v ní nepekl, při rekonstrukci jsme se na ní důkladně podívali, rozebrali jsme, co se dalo, sestavili zpátky, ale nějak jsme neměli odvahu zatopit a něco upéct. Věděli jsme, že se v ní peklo a hodně! 14 bochníků chleba naráz. Samozřejmě i pouťové a svatební koláče, ale pořád jsme se nemohli rozhoupat.
Pak přišla osudová návštěva u sousedů Jirky a Lucky. Jako vždycky měla Lucka připraveno něco dobrého na zakousnutí. Pohostila nás domácím chlebem s pomazánkou. Slovo dalo slovo, soused vyrobil novou lopatu, tu původní nám sežral červotoč a další týden už jsme roztápěli.
První těsto jsme rozkvasili ještě z kupovaného sušeného kvásku, chleba vykynul a tak jsme se do toho vrhli. Chtěli jsme pec využít na 100%, takže první šla na řadu pizza, tam šla dobře, ale jak jí dostat ven, nakonec to byla pizza hrnutá a překlápěná. Neodradilo nás to a už jsme sázeli koláče. Poučeni z nezdaru s pizzou jsme je šoupli do pece rovnou na plechu, 3 minuty a bylo hotovo. Povzbuzeni prvním úspěchem jsme nasázeli čtyři bochníky chleba a nervózně přešlapovali před pecí… na první pokus to dopadlo překvapivě dobře.
Pec roztápíme už pravidelně, pořád se máme co učit, někdy používáme podložky, aby se nám to nechytalo ze spodu, někdy nám chleba špatně vykyne nebo je pec málo roztopená. Vyrobili jsme si i kovovou lopatu na pizzu a koláče! Sbíráme zkušenosti a snažíme se poučit z našich chyb. Zkoušíme péct všechno možné. Sladké i slané, ale základ je pro nás pořád chleba. Ten nemá konkurenci. A pokud vydrží pár dnů, což se stane málokdy, je pořád stejně dobrý.
Když už nám to pečení začalo jít, byl už jen krůček k vlastnímu kvásku, stačila žitná mouka, voda a teplíčko za kamny. Sklenice byla plná a už to jelo. Stejně jako s pecí jsme samozřejmě museli vychytat spoustu věcí. Jednou byl kvásek moc řídký, jednou zase moc hustý, jindy nám chleba zkysnul, když nám moc dlouho zrál. Nenechali jsme se odradit, když se nám nevyplatilo roztápět pec trénovali jsme v klasické elektrické troubě.
Z pečení se u nás stala kulturní událost pro sousedy a známé. Den předem roztápíme pec a rozjíždíme kvásek. V den pečení musíme odhadnout, kdy bude ten správný okamžik pro sázení do pece a podle toho zaděláváme. Pak napjatě čekáme, zda se vše povede a nakonec to nejpříjemnější, musíme všechno ochutnat, posedět a popovídat, a to je na tom všem to nejlepší. Na chvíli si sednout, odložit každodenní stres, starosti a společně strávit čas.
